Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhý album „Autopsychosis“ vystrelil moskovských KATALEPSY spomedzi nádejí ruskej scény rovno do prvej ligy svetového technického a brutálneho death metalu. Je to svojho druhu bravúrne vybrúsený diamant a dlžno povedať, že sa podaril hlavne preto, že kapela sa rozhodla opustiť rady udatne slamiacich obstojných, ale voľne zameniteľných nielen ruských spolkov a poriadne rozvinula svoj talent, staviac na variabilné postupy a technickú i kompozičnú bohatosť.
Nový prístup sa stretol s veľmi priaznivým prijatím, KATALEPSY sa stali žiadaným ťahákom koncertných šnúr a extrémne metalových festivalov, niekoľkokrát sme ich videli už aj u nás a ešte ich radi uvidíme, keďže jedným z charakteristických rysov tohto tech/BDM tornáda je, že naživo strhne ešte viac než na nahrávke, a to je už čo povedať. Plus sú to v zásade skromní chlapi oboma nohami na zemi, fakt vďační za to, že ich ľudia berú rovnako nadšene ako vyslovené legendy žánru.
Koncom mája vyšla novinka „Gravenous Hour“ a podľa očakávania je to skrátka železo ako sa patrí, KATALEPSY opäť ponúkajú prvotriedny hudobný zážitok. Deväť regulárnych skladieb, zarámovaných do dvoch inštrumentálok. Po tajuplnej, vesmírne mrazivej „In The Dark Of Stars“ s časom dominujúcou basovou linkou – a brilantnú Novikovovu hru si budete vychutnávať po celých 40 minút nahrávky – sa v „Blinded Sultan“ vyvalí skoro hardcoreový riff s hlbokým, ťažkým BDM vokálom, ktorý nás hodí do newyorských ulíc smrti, aby vzápätí spod rezavých deathmetalových gitár prebleskovalo éterické pobublávanie vyvolávajúce spomienky na „Focus“, „Spheres“ alebo „Tribe“.
To je len taká úvodná návnada na precízne vypracované, popri tom naozaj surové a útočné prvotriedne dielo z oblasti technického, brutálneho a dosť groovy death metalu. Naklepané pasáže, úderné sekačky, tu a tam spomienka na slamovú prehistóriu. Šťavnatosť a chytľavosť pasáží má blízko k SUFFOCATION, na druhej strane technické vyhotovenie a kompozičná prešpekulovanosť konkuruje súčasným ctiteľom virtuózskeho hrania, ale s absenciou u nich častej bezpohlavnosti, umelosti a strojovosti. Jemnejšie vyhrávkové pasáže ukazujú na veľký obdiv floridskému géniovi, pričom na druhej strane plynule prechádzajú do rozhnevanosti napríklad takých INTERNAL BLEEDING.
Texty inšpirované apokalypsou a temným sci-fi Filimoncev prezentuje veľmi dobre frázujúcim vokálom, niekedy mám skoro chuť povedať, že je to taká kloktavejšia pocta Frankovi Mullenovi. Zvuk je vynikajúci zvlášť pokiaľ si proste potrpíte na profesionálne „drahé“, hutné a zároveň čitateľné produkcie, a ak to máte radi skôr špinavo a barbarsky, viete zase oceniť „mäsitosť“ a tlak. Na prvé vypočutia ma novinka KATALEPSY nestrhla až tak ako tá od WORMED, ale album narástol, je to zatiaľ do Top 3/20016.
1. In The Dark Of Stars
2. Blinded Sultan
3. To The Lords Of Nihil
4. Critical Black Mass
5. The Long Bright Darkness
6. Monastery Of Nothing
7. After Omega
8. Grave New World
9. Ghoul Inquisitor
10. Tephra
11. In The River Of Red
Diskografie
Terra Mortuus Est (2020) The Beast of Nod (2019) Gravenous Hour (2016) Autopsychosis (2013) Your Fear Is Our Inhabitancy (demo) (2010) Triumph Of Evilution (EP) (2008) Triumph Of Evilution (split) (2008) Musick Brings Injuries (2007) Blasphemer (4-way split) (2004)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2016 Vydavatel: Unique Leader Records Stopáž: 40:13
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.
Finský démon po 4 letech zase roztáhl svá křídla a svým hadím pyjem penetroval slunce. Basové a elektro podklady na hranici infrazvuku opět dominují dalšímu hypnotickému a fascinujícímu dílu. Vnořte se do jeho temnoty. Pokud tedy víte, jak na to.
Velmi pěkný metal vzor starší GOJIRA servírují na svém druhém albu kalifornští INTERLOPER. Navíc progrese a snad i energie je o dost více, takže věřím, že prvotní nadšení vydrží.